Příčiny a následky změny klimatu

Dnešní koncentrace CO₂ dosahují hodnot, které na Zemi nebyly za celou dobu existence lidstva.

Časový průběh koncentrací CO₂ a kyslíku ukazuje roční cykly fotosyntézy a dýchání rostlin i dlouhodobé důsledky spalování fosilních paliv.

Svět je nyní o přibližně 1,3 °C teplejší než v letech 1850–1900. V posledních 30 letech se otepluje tempem okolo 0,25 °C za desetiletí.

Mezi lety 1961 a 2025 probíhala změna klimatu na různých místech planety různě rychle. Kontinenty se oteplují rychleji než oceány a severní polokoule se otepluje rychleji než jižní.

Teplota se od roku 1961 zvýšila o 2,3 °C.

V přechodu od poslední doby ledové se planeta oteplovala tempem asi 1 °C za tisíciletí. V současnosti se otepluje více než desetkrát rychleji.

Čím vyšší jsou koncentrace CO₂ v atmosféře, tím vyšší je teplota planety. Jak vysoké koncentrace CO₂ v atmosféře budou, záleží na tom, kolik emisí lidstvo vypustí.

Klima Země určuje tepelná rovnováha mezi energií přijatou ze Slunce a energií vyzářenou zpět do vesmíru. Lidmi způsobené změny v atmosféře tuto rovnováhu narušily.

Mezi lety 1880 a 2025 vzrostla globální průměrná hladina moří přibližně o 25 cm. S rostoucí teplotou oceánů a táním ledovců bude hladina i nadále stoupat po celá staletí.

S každým nárůstem globální teploty budou extrémní projevy počasí častější a intenzivnější.

Nad kritickými teplotními prahy již Země nereaguje na oteplování lineárně ani předvídatelně. Aktivace těchto bodů zlomu přinese rozsáhlé a nevratné změny naší planety.

U pěti klíčových složek klimatického systému Země již dnes hrozí nevratné změny. Při oteplení o 2 °C se spuštění sedmi bodů zlomu stává pravděpodobným, zatímco dalších šest se ocitá v pásmu rizika.

Zatímco emise CO₂ jsou hlavní příčinou globálního oteplování, významnou roli při posilování skleníkového efektu hrají také metan (CH₄), oxid dusný (N₂O) a fluorované plyny (F-plyny).

Globální emise skleníkových plynů se za posledních 55 let téměř zdvojnásobily. Jejich růst vrcholil v nultých letech (2000–2009), výrazně zpomalil v desátých letech (2010–2019), ale po roce 2020 začal opět zrychlovat.

Pokud emise CO₂ zůstanou na úrovni roku 2025, vyčerpá se uhlíkový rozpočet, při kterém se oteplení udrží pod 1,5 °C, už v roce 2030; pro hranici 2 °C v roce 2051.

Současná opatření směřují svět k oteplení o 2,6 °C do konce století. Pouze v případě, že státy dodrží všechny své klimatické přísliby, se podaří nárůst teploty omezit na zhruba 1,9 °C v roce 2100.

Časová osa zachycuje klíčové události světového úsilí v ochraně klimatu – přehled hlavních mezinárodních klimatických setkání, jejich aktérů a výstupů.

Zastavení emisí skleníkových plynů vyžaduje odlišné strategie pro různá odvětví. Hluboká dekarbonizace většinou spoléhá na kombinaci několika řešení spíše než na jediný univerzální recept.

Mezi lety 1990 a 2024 klesly emise v EU o 36 %. Emise se snížily ve všech sektorech s výjimkou dopravy.

Mezi lety 1990 a 2024 klesly emise skleníkových plynů v ČR na polovinu.

Na dekarbonizaci se podílejí tři hlavní skupiny aktérů: stát, firmy a lidé. Úspěch závisí na jejich spolupráci, protože každá z těchto skupin disponuje jinými nástroji ke snižování emisí.
