Scénáře oteplení v roce 2100

Budoucí teploty závisí na dvou faktorech: na budoucích emisích skleníkových plynů a na fyzikální reakci Země na tyto plyny. Přestože se nyní pro rok 2100 očekává výrazně nižší oteplení, než se předpovídalo ještě před deseti lety, stávající politiky a klimatické přísliby stále nestačí na to, aby se oteplení udrželo výrazně pod hranicí 2 °C — což je hlavním cílem Pařížské dohody.

Při odhadování budoucí úrovně oteplení pracují vědci se dvěma hlavními zdroji nejistoty. Prvním je nejistota ohledně budoucího objemu emisí skleníkových plynů, které přímo ovlivňují oteplování. Druhým je nejistota v citlivosti klimatu a v přesné reakci klimatického systému na vyšší koncentrace skleníkových plynů a další změny v atmosféře. Graf znázorňuje obě nejistoty.

Tři zobrazené scénáře představují různé emisní trajektorie.¹ Pro každý scénář vědci odhadují množství emisí skleníkových plynů, které se v budoucnu pravděpodobně uvolní.

Na základě těchto odhadů budoucích emisí následně pracují klimatické modely, které simulují budoucí oteplení. I přes rostoucí porozumění klimatickému systému vědci stále přesně nevědí, jak bude Země reagovat – například právě kolik CO₂ pohltí oceány nebo jak se s ohříváním planety změní oblačnost.

Z těchto důvodů se projekce oteplování vždy uvádějí jako pravděpodobný rozsah. Například ve scénáři „Stávající politiky a opatření“ je odhadovaný rozsah oteplení pro rok 2100 mezi 2,1 °C a 3,3 °C. Střední odhad 2,6 °C představuje medián (tedy 50% šanci, že výsledek bude vyšší nebo nižší). Celý rozsah pak ukazuje, jaké oteplení lze očekávat s 68% mírou jistoty.

Jaké tři scénáře máme?

Stávající politiky a opatření: Tento scénář vychází z reálných kroků a politik, které již byly přijaty jako zákony nebo se nacházejí ve fázi pokročilé přípravy. Je důležité poznamenat, že se nejedná o „nejhorší možný“ scénář; předpokládá se v něm, že stávající klimatické politiky ukotvené v legislativě (například v EU) se podaří úspěšně zavést a emise skutečně klesnou. Pokud by však došlo k jejich zrušení nebo odložení, oteplení by mohlo být výrazně vyšší, než tento scénář předpovídá.

Závazné cíle a přísliby: Tento scénář předpokládá, že země splní své oficiální cíle pro snížení emisí a dlouhodobé strategie, které předložily OSN v rámci Pařížské dohody. To zahrnuje jak cíle pro roky 2030 a 2035, tak závazky klimatické neutrality – včetně těch do roku 2050 (EU, Velká Británie, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Austrálie, Brazílie a další země), 2060 (Čína, Indonésie) a 2070 (Indie).

Všechny cíle a přísliby: Jde o nejoptimističtější scénář. Předpokládá, že vlády splní úplně všechny klimatické cíle, návrhy a neformální oznámení, které učinily, a to i ty, jež dosud formálně nepředložily jako mezinárodní závazky. V současné době jde o jediný scénář, ve kterém by teplota dosáhla svého vrcholu ještě před rokem 2100 a následně se stabilizovala, namísto aby dále rostla.

Footnotes

1. Graf vychází z nástroje Climate Action Tracker (CAT) Thermometer ve verzi z listopadu 2025; data byla stažena 4. 2. 2026. Autorství: © 2025 Climate Analytics a NewClimate Institute. ↩