Emise v EU dlouhodobě klesají

Evropská unie snížila své emise o více než jednu třetinu v letech 1990–2024. Tento pokrok odráží zásadní posun ve způsobu, jakým region získává energii a řídí svoji ekonomiku.

Zobrazené emise zahrnují CO₂ ze spalování fosilních paliv a průmyslových procesů, metan (CH₄), oxid dusný (N₂O) a další skleníkové plyny přepočtené na ekvivalent CO₂ (CO₂eq). Tato jednotka vyjadřuje množství CO₂, které by mělo stejný oteplovací účinek v horizontu 100 let (více o skleníkových plynech).

Levá část grafu ukazuje celkové roční emise EU-27 a pravá část poměrné změny v jednotlivých sektorech. Během více než tří desetiletí klesly emise ze 4,9 miliardy tun CO₂eq na 3,1 miliardy tun CO₂eq,¹ a tempo poklesu se v posledních patnácti letech zrychlilo. Výrazný propad v roce 2020 odráží ekonomický útlum během pandemie covidu-19; následný vývoj však potvrzuje návrat trendu poklesu taženého klimatickými politikami.

Pro srovnání: 3,1 miliardy tun CO₂eq v roce 2024 odpovídá 7 tunám na obyvatele. Tato hodnota převyšuje světový průměr (zhruba 6,5 t na obyvatele) a je mnohem vyšší než v Indii (cca 3 t), ale výrazně nižší než v Číně (cca 11 t) nebo v USA (přes 17 t).²

Jak se změnily emise v jednotlivých sektorech?

Emise uvádíme v tunách CO₂eq na obyvatele v roce 2024; změna je mezi lety 1990 a 2024.

Doprava (2,07 t na obyvatele; +29 %): Osobní auta stále produkují přibližně polovinu všech emisí z dopravy, většinu zbytku tvoří nákladní auta a autobusy. Za nárůstem emisí stojí výrazné zvýšení počtu automobilů a rozmach letectví. Od roku 2007 však emise v dopravě víceméně stagnují; zatímco v letectví rostly až do roku 2019, emise v silniční dopravě se stabilizovaly.

Průmysl (1,73 t na obyvatele; −50 %): Většina emisí zde vzniká spalováním fosilních paliv pro dosažení vysokých teplot, které vyžaduje výroba oceli, cementu a dalších produktů. Další emise vznikají přímo při chemických reakcích během těchto procesů. Těžký průmysl (výroba oceli, chemikálií či cementu) sice zvýšil svou efektivitu, část emisního poklesu je však důsledkem útlumu energeticky náročné výroby a přesunu některých provozů mimo EU.

Výroba elektřiny a tepla (1,16 t na obyvatele; −58 %): Tyto emise pocházejí ze spalování fosilních paliv pro výrobu elektřiny a výrobu tepla při dálkovém vytápění. Jejich pokles v poslední době akceleroval díky rychlému odklonu od uhlí a rostoucí konkurenceschopnosti větrné a solární energie. Hlavním hybatelem těchto změn je systém EU ETS, který zpoplatňuje emise CO₂.

Zemědělství (0,96 t na obyvatele; −25 %): Emise pocházejí ze tří hlavních zdrojů: metan z chovu dobytka (trávení a hnůj), oxid dusný z rozkladu hnojiv v půdě a oxid uhličitý ze spalování nafty v zemědělské technice. Emise klesly především díky zvýšení efektivity chovu hospodářských zvířat: počet krav v EU se snížil, přičemž celková produkce mléka vzrostla. Spotřebitelský posun od hovězího masa k drůbežímu dále snížil průměrnou uhlíkovou stopu konzumace masa.

Budovy (0,80 t na obyvatele; −42 %): Emise odráží především přímou spotřebu plynu na vytápění a ohřev vody v domácnostech a kancelářích. Stavební standardy prošly za 30 let výraznou proměnou – od minimálních energetických požadavků v některých zemích až po povinnost stavět budovy s téměř nulovou spotřebou energie v celé EU. Ačkoli některé starší budovy už prošly renovací a zateplením, velká část z nich na modernizaci stále čeká.

Odpadové hospodářství (0,25 t na obyvatele; −40 %): Přísnější pravidla EU omezila skládkování biologicky rozložitelného odpadu, aby se zamezilo tvorbě metanu. Zatímco v roce 1990 byly recyklace a kompostování spíše výjimkou, v roce 2024 se již takto zpracovávala téměř polovina komunálního odpadu.

Footnotes

1. Data pocházejí z: Eurostat. Greenhouse gas emissions from the source sector. DOI: 10.2908/env_air_gge. ↩

2. EDGAR – Emissions Database for Global Atmospheric Research. GHG emissions of all world countries. 2025 report. ↩