Historie mezinárodních klimatických dohod

Změna klimatu představuje globální výzvu, která vyžaduje dlouhodobou spolupráci na národní i mezinárodní úrovni. Mezinárodní vyjednávání sice bývají pomalá a těžkopádná, vytvářejí však důležitý rámec pro ochranu klimatu a snižování emisí po celém světě.

Časová osa v infografice zachycuje nejdůležitější globální a evropské události klimatické politiky. Začíná První světovou klimatickou konferencí v roce 1979 a pokračuje až k Evropskému klimatickému zákonu a každoroční Konferenci smluvních stran (COP), kde světoví lídři jednají o dalším postupu v návaznosti na Pařížskou dohodu.

Co je IPCC a jak funguje?

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) tvoří experti ze 195 zemí, kteří posuzují nejnovější vědecké poznatky a zhruba každých šest až sedm let vydávají souhrnné hodnotící zprávy. IPCC neprovádí vlastní výzkum, ale syntetizuje nejspolehlivější výsledky výzkumu, aby politikům poskytl robustní podklady pro jejich rozhodování. Zprávy popisují současné trendy a přinášejí zásadní data o zmírňování změny klimatu (mitigaci) a přizpůsobování se jejím dopadům (adaptaci). Většina moderních klimatických strategií, včetně těch evropských, vychází právě ze závěrů IPCC.

Co je Pařížská dohoda a proč je důležitá?

Pařížskou dohodu z roku 2015 přijaly téměř všechny státy světa. Zatímco téměř každá země smlouvu podepsala a ratifikovala (výjimkou jsou pouze Írán, Libye a Jemen), Spojené státy zaujímají specifickou pozici: v roce 2020 od dohody odstoupily, v roce 2021 se k ní znovu připojily a začátkem roku 2026 ji opět opustily.

Dlouhodobým cílem dohody je udržet nárůst globální průměrné teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti době před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nepřekročil 1,5 °C (více viz Jak moc se planeta otepluje?). Ačkoliv mnoho odborníků dnes považuje cíl 1,5 °C za nedosažitelný, hranici 2 °C je stále možné udržet. Každá desetina stupně, o kterou se podaří oteplení zmírnit, je zásadní pro stabilitu klimatu, zdraví ekosystémů i pro živobytí lidí, kteří jsou na nich závislí (více o bodech zlomu a jejich teplotních prazích).

Dohoda je právně závazná mezinárodní smlouva. Na jejím základě musí každý stát vypracovat vlastní plán klimatických opatření s konkrétními cíli pro snižování emisí a adaptaci. Tyto plány je nutné každých pět let aktualizovat a postupně zvyšovat jejich ambice, aby svět v druhé polovině tohoto století dosáhl klimatické neutrality.

Když státy v roce 2015 poprvé předložily OSN své cíle, odhady ukazovaly, že i při jejich úplném splnění by oteplení do roku 2100 dosáhlo přibližně 3–3,5 °C. Podle údajů Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) z konce roku 2025 klesl tento odhad díky aktualizovaným cílům na přibližně 2,3–2,5 °C.¹ Za deset let od přijetí Pařížské dohody se tedy očekávané oteplení výrazně snížilo – ambice i samotné zavádění opatření do praxe však stále zaostávají za stanovenými cíli (více o scénářích budoucího oteplení).

Footnotes

1. Viz podrobně v United Nations Environmental Programme. (2025). Emissions Gap Report 2025. DOI: 10.59117/20.500.11822/48854. ↩