Příčiny a následky změny klimatu

Změna klimatu není jen nárůst teploty – jde o souhrnný pojem pro řadu vzájemně provázaných jevů. Zvýšení koncentrace skleníkových plynů v atmosféře spouští dlouhý řetězec na sebe navazujících důsledků.

Co způsobuje změnu klimatu?

Lidská činnost, zejména spalování fosilních paliv (uhlí, ropy a zemního plynu), vede ke zvyšování koncentrace oxidu uhličitého (CO₂) v atmosféře. Ročně se ho v energetice, dopravě a průmyslu vyprodukuje asi 35–40 miliard tun, odlesňování přidá dalších 4–5 miliard tun. Na každého obyvatele planety v průměru připadá asi 5 tun CO₂ ročně. (Více o koncentracích CO₂ a globálních emisích skleníkových plynů.)

Mezi skleníkové plyny patří kromě CO₂ také metan (CH₄), oxid dusný (N₂O) a tzv. F-plyny. Metan vzniká v zemědělství (chov dobytka, pěstování rýže aj.) a při těžbě uhlí, ropy a zemního plynu. Oxid dusný se uvolňuje při používání hnojiv a v některých spalovacích procesech. F-plyny se využívají v chladicích zařízeních a klimatizacích. (Více o skleníkových plynech.)

Vyšší koncentrace CO₂ a dalších skleníkových plynů v atmosféře zesilují skleníkový efekt. Tento jev je přitom v přirozené míře nezbytnou podmínkou života na Zemi – bez něj by byla planeta příliš chladná. Jeho zesilování ale vede k oteplování planety. (Více o skleníkovém efektu.)

Jaké jsou důsledky změny klimatu?

Od průmyslové revoluce do roku 2025 vzrostla teplota vzduchu v průměru o 1,3 °C. Většinu tepla zachyceného zesíleným skleníkovým efektem však pohltily oceány – jejich teplota se také dlouhodobě zvyšuje. (Více o změnách teplot a jejich rozložení ve světě.)

Oteplování planety vede k četnějším a intenzivnějším vlnám veder, silnějším tropickým bouřím a hurikánům, delším obdobím sucha, ale i prudším dešťům a rozsáhlejším povodním – tedy k častějšímu výskytu extrémů. Jeden jev přitom často spouští další: například dlouhotrvající sucho zvyšuje rozsah a intenzitu lesních požárů. (Více o extrémních meteorologických jevech.)

Atmosférický CO₂ se částečně rozpouští v oceánech, kde vytváří kyselinu uhličitou. To vede k poklesu pH neboli okyselování oceánů, které ohrožuje mořské organismy.

Vyšší teploty mořské vody narušují tamní ekosystémy a způsobují výrazné zmenšování plochy i tloušťky mořského ledu v Severním ledovém oceánu. Většina klimatických modelů předpovídá, že tato oblast bude v letních měsících poprvé zcela bez ledu ještě před rokem 2050. To zároveň urychluje oteplování arktické oblasti, protože tmavá mořská voda pohlcuje podstatně více slunečního záření než bílý povrch ledu. (Více o změnách teplot ve světě.)

Hladina světových oceánů stoupá rychlostí 3–4 mm ročně. Přibližně polovina tohoto nárůstu je zapříčiněna táním pevninských ledovcových štítů v Grónsku a v Antarktidě, druhou polovinu způsobuje oteplování mořské vody, která s rostoucí teplotou zvětšuje svůj objem. (Více o vzestupu hladiny moří a klimatických bodech zlomu.)

Rostoucí teplota má za následek také tání horských ledovců v Alpách, Himálajích, Andách a dalších pohořích, což bude mít v budoucnu výrazný dopad na zemědělství a zásoby vody, protože řeky v mnoha oblastech světa jsou napájeny právě horskými ledovci. (Více o klimatických bodech zlomu.)