Jak se snižují emise v Česku?

Emise skleníkových plynů v Česku klesly mezi lety 1990 a 2024 o 50 %. Jakkoli jde o důležitý posun, české emise přepočítané na obyvatele patří stále k nejvyšším v EU.

Zhruba k polovině poklesu českých emisí došlo během 90. let v důsledku restrukturalizace hospodářství, nikoliv cílených klimatických opatření. Po období stagnace se trend poklesu začal opět zrychlovat až po roce 2018 vlivem klimatických politik EU.

Pro srovnání, pokles emisí v Česku o 50 % je výrazně vyšší než průměr v EU, kde se emise za stejné období snížily o 36 % (viz Emise v EU dlouhodobě klesají). To je ale dáno extrémně vysokým výchozím stavem v roce 1990, kdy československá ekonomika patřila k emisně nejnáročnějším na světě. S 9 tunami CO₂eq na obyvatele v roce 2024 Česko stále o dost převyšuje unijní průměr 7 tun.

Jaké jsou trendy v jednotlivých sektorech v Česku?

Emise uvádíme v tunách CO₂eq na obyvatele v roce 2024; změna je mezi lety 1990 a 2024.

Výroba elektřiny a tepla (2,81 t na obyvatele; −44 %): Emise jsou v přepočtu na jednoho obyvatele téměř 2,5× vyšší než průměr EU, a to kvůli přetrvávajícímu využívání uhlí (v roce 2024 stále zhruba 35 % výroby elektřiny a 40 % výroby tepla). Ani spuštění Temelína v roce 2002 emise bezprostředně nesnížilo, pouze zvýšilo export elektřiny. Pokles nastal až po roce 2010 díky modernizaci některých uhelných provozů (zvýšení účinnosti spalování) a po roce 2020 vlnou uzavírání uhelných elektráren (např. Prunéřov I, Mělník III) pod tlakem přísnějších emisních limitů pro rtuť, cen povolenek a rozvoje obnovitelných zdrojů, které jsou schopny po část roku vyrábět levněji.

Doprava (2,03 t na obyvatele; +85 %): V roce 2024 doprava poprvé předstihla průmysl a stala se druhým emisně nejnáročnějším sektorem v Česku. Značný nárůst emisí způsobuje rostoucí mobilita spojená se zvyšováním životní úrovně – tedy vyšší počet osobních i nákladních aut a celkový objem najetých kilometrů. Zatímco v celé EU emise z dopravy v posledních 15 letech spíše stagnují, v Česku byl jejich dlouhodobý trend doposud rostoucí a emise zde již dosáhly unijního průměru.

Průmysl (2,02 t na obyvatele; −71 %): Rychlý pokles v 90. letech způsobilo zavírání neefektivních těžkých provozů. Po roce 2000 je již další pokles emisí pomalejší a je více spojen s investicemi do energetické účinnosti a změny paliv. U výroby železa klesly emise ze spalování o 94 % díky nižší produkci (z 10,4 na 2,4 mil. tun) i zvýšení energetické efektivity. U výroby cementu pomohla masivní náhrada uhlí alternativními palivy. Neklesají však procesní emise dané chemickou podstatou výroby (redukce železné rudy, rozklad vápence).

Zemědělství (0,80 t na obyvatele; −48 %): Téměř celý pokles emisí v zemědělství se odehrál v 90. letech a způsobilo ho razantní snížení stavů hospodářských zvířat (skotu o více než polovinu, prasat o dvě třetiny) a nižší používání hnojiv po rozpadu socialistického modelu hospodaření.

Budovy (0,75 t na obyvatele; −73 %): Většina poklesu proběhla již v 90. letech díky masivní plynofikaci země, kdy domácnosti i lokální domovní kotelny hromadně nahrazovaly uhelné kotle plynovými. Po následné dvacetileté stagnaci tlačí emise dolů až současná vlna komplexního zateplování a odchod od zbývajících uhelných kotlů.

Odpadové hospodářství (0,51 t na obyvatele; +66 %): Zde emise v Česku dlouhodobě rostou, zatímco v EU výrazně klesly. Vyspělé země EU bioodpad odklánějí do bioplynových stanic a spaloven, v Česku ale stále končí velká část bioodpadu na skládkách a při jeho rozkladu bez přístupu vzduchu se uvolňuje metan.