Nárůst průměrné teploty, způsobený změnou klimatu, je pozorovatelný i v Česku. Teplé zimy bez sněhu, častější přívalové deště i tropické letní dny, stejně jako velké sucho, kůrovcové kalamity či rozšíření klíšťat – to vše patří mezi důsledky, na kterých se podílejí rostoucí koncentrace skleníkových plynů v atmosféře.
Česko se za posledních 60 let oteplilo o 2,3 °C. Ve světě došlo k oteplení za odpovídající dobu v průměru přibližně o 1,1 °C. Lze tedy říci, že Česko se otepluje zhruba dvakrát rychleji než svět – to je dáno jeho vnitrozemskou polohou. Tento rámcový odhad platí i pro očekávané oteplení v budoucnosti – pokud se planeta oproti předindustriálnímu období oteplí do roku 2100 například o 2,6 °C (scénář stávajících politik a opatření, viz Scénáře oteplení v roce 2100), pro Česko to bude znamenat oteplení o více než 5 °C.
V Česku tím vůbec nejteplejším byl (do roku 2025) rok 2024 s průměrnou roční teplotou 10,3 °C – a jednalo se o nejteplejší rok také globálně. Tato shoda však neplatí vždy, například hned následující rok 2025 byl v Česku až třináctý nejteplejší, zatímco ve světě skončil hned na druhém místě.
I když dochází k meziroční variabilitě a některé roky poměrně vybočují – například roky 1996 nebo 2010 byly v Česku dost studené – celkový trend oteplování je nesporný. Pětice nejteplejších let v historii měření v Česku také pochází z posledních deseti let.
Jaké důsledky má oteplování v Česku?
V různých měsících roste teplota odlišně rychle. Nejrychleji se oteplují prosinec, leden a únor – všechny o více než 3 °C za posledních 60 let – v létě potom červen, červenec a srpen o více než 2 °C. Tento fakt má své dalekosáhlé důsledky.
Oteplení úzce souvisí se suchem, kterého si u nás v posledních letech musel všimnout každý. Neplatí totiž zdánlivě jasná věc: že sucho je dáno nedostatkem srážek. V daleko větší míře za něj může právě zvyšující se teplota, protože zvětšuje odpar vody z lesů, polí a rybníků. Srážkové úhrny se na našem území dlouhodobě nemění a ani do budoucna by tomu nemělo být jinak, ale sucho se bude i tak citelně prohlubovat.
Zvyšování průměrné teploty v zimních měsících znamená méně sněhu, který je důležitý pro doplňování spodních vod a pro dostatek vláhy v půdě. Tu potřebují rostliny, zejména na jaře.
Vyšší teplota také vede k tomu, že přežívá více škůdců. Namísto dvou generací kůrovce se za sezónu stihnou narodit tři či více a mírnou zimu také přežije více jedinců. Podobně vyšší teplota nahrává výskytu klíšťat. Úhyn smrkových lesů (způsobený společným působením sucha a kůrovce) je proto důsledkem změny klimatu, stejně jako rozšíření klíšťat a s tím souvisejících nemocí.
Nárůst průměrné teploty obecně vede k extrémnějším meteorologickým jevům: například častějším a teplejším tropickým dnům a nocím, během kterých se lidé kvůli vysokým teplotám špatně vyspí. Zvyšuje se i pravděpodobnost přívalových srážek a povodní. Příkladem jsou extrémní deště při bouři Boris ze září 2024, které způsobily rozsáhlé povodně v celém Česku – podle vědců byly právě kvůli změně klimatu o něco intenzivnější a asi dvakrát pravděpodobnější.